V minulém článku jsme porovnávali vnímání světa smysly u lidí a koní. Zaměřili jsme se na rozdíly a shody vnímané sluchem a chutí. Dnes se budeme věnovat zbylým smyslům – zaměříme se na čich, hmat a zrak.
Čich
Koně mají velmi dobře vyvinutý čich. V dávné minulosti byl čich jedním z klíčových smyslů, který umožnoval koním přežití a koním prozradil potenciální hrozbu ukrytých predátorů. Dnes se koně predátorů už moc bát nemusí, ale svůj výborný čich stále využívají. Čich umožňuje koním zjistit přítomnost jiných koní v širším okolí a také je to způsob, jakým mohou rozpoznat jednoho jedince od druhého. Důležitá je pachová vazba mezi hříbětem a jeho matkou, čich koním prozradí i psychické rozpoložení jiných koní nebo i lidí. Čich hraje samozřejmě důležitou roli při rozmnožování, konkrétně pro rozpoznání reprodukčního stavu klisen a vhodné doby k páření.
Koňský čich je mnohem citlivější než náš lidský. Nozdry koní jsou uzpůsobeny k přijímání většího množství molekul vzduchu, a tak i k podrobnější analýze pachů. Jistě víte, že koně poznají strach a úzkost z dechu nebo potu. Koně reagují na pachové látky produkované na základě vyplavení adrenalinu do krve. Je to pozůstatek komunikace koní ve stádě, kdy v minulosti tyto mechanismy aktivovaly nejčastěji útěkové reakce celého stáda před hrozícím nebezpečím. Koně se také prostřednictvím čichu učí asociacím a drží se dál od nebezpečí, nebo nepříjemné události či místa. Známé jsou reakce koní na kouř z ohně. Čich hraje významnou roli v příjmu potravy, citlivý koňský čich dokáže rozpoznat nezávadnou potravu a vodu.
Ekvivalentem našeho nosu jsou koňské nozdry. Koně jsou ale vybaveni ještě jedním čichovým orgánem. Je to vomeronazální neboli Jacobsonův orgán. Jacobsonův orgán má většina živočichů, nejlépe je prozkoumán u plazů a hlodavců. Je to dvojitá, asi 12 cm dlouhá trubička, vyztužená chrupavkou a s čichovou sliznicí. U koní se nachází ve dně nosní dutiny. Čichové buňky, které se v Jacobsonově orgánu nacházejí, jsou spojené s mozkem vlastními nervovými vlákny. Tento samostatný smyslový orgán slouží koním především k reprodukci, koně díky němu dokáží ucítit i malé množství feromonů. Takže hřebec může vyhledat ve stádě říjnou klisnu, nebo rozpoznat jiného hřebce, který by pro něj mohl být konkurencí.
Citlivost čichových vjemů koní si lidé nejsou schopni nijak představit, naše čichové schopnosti jsou i díky výrazné redukci čichových orgánů velmi omezené.
Zrak
Koně vidí díky umístění očí na stranách hlavy svět v úhlu 350°, ale jejich vidění je naprosto odlišné od toho lidského. Rozsah zorného pole člověka je individuální a hodně závisí i na tvaru obličeje, avšak zpravidla se udává zorné pole v úhlu 180° až 200°. V porovnání s koňským viděním je to tedy velmi málo.
Koňský zrak má svá specifika. Koně mají dvě slepá místa, kde nevidí nic. Jedno se nachází před jejich nosem a druhé hned za ocasem. Jejich široké zorné pole jim pomáhá dobře monitorovat svoje okolí, ale binokulárně (oběma očima) vidí pouze v úzkém úhlu 65°. Pouze v tomto úzkém prostoru mohou objekty zaostřit oběma očima a vnímají jak ostrost, tak hloubku objektů. Ve zbylých 285° koně vidí monokulárně, objekty vnímají ploše, bez hloubky. V této oblasti vidí a reagují především na pohyb, což bylo užitečné v dobách, kdy na koně číhali predátoři.
Barevné vidění koní je od trichromatického vidění člověka také rozdílné. Svět koně je z našeho pohledu bledý, koně nevidí červenou barvu, respektive odstíny červené a oranžové se koním jeví hnědě, béžově nebo šedě. Ale rozeznávají odstíny modré, žluté a zelené.
Na druhou stranu ve tmě vidí koně výrazně lépe, než lidé. Důvodem je to, že mají na oční sítnicí více tyčinek než čípků. Tyčinky jsou zodpovědné za lepší noční vidění, zatímco čípky jsou zodpovědné za barevné vidění. Ale i lepší vidění za tmy má své limity. Také rozlišování mezi stíny a skutečnými objekty může být pro koně problémem, důkazem toho jsou koně odmítající překročit/stoupnout na ostrý stín za jasného dne.
Hmat
Hmat je komplexní smysl, který poskytuje koni velké množství informací o objektu, se kterým je v bezprostředním dotyku. Často se k hmatu řadí vnímání vibrací, tahu, tlaku, teploty, vlhkosti, polohy těla a bolesti. Nejcitlivějšími oblastmi na dotek je obecně hlava. Orgánem hmatu je kůže a hmatové chlupy nad očima a kolem huby. V kůži se v několika vrstvách nachází množství specializovaných hmatových receptorů (Meissnerova, Ruffiniho a Krauseho tělíska, Merckelovy disky, Valter-Paciniho lamelová tělíska). Každý z receptorů má jinou rychlost podráždění a dobu adaptace na podnět. Díky škále rozdílných receptorů koně dokážou odhalit i na srst dosednuvší mouchu, ale současně jsou schopni přizpůsobit se tlaku sedla. Na druhou stranu jejich vnímání bolesti je, ve srovnáním s lidským vnímáním, posunuté – kopnutí nebo razantní kousnutí při boji nebo hře se nezdá pro koně nijak bolestivé. Za vnímáním teploty stojí speciální termoreceptory, ty jsou uloženy ve dvou vrstvách v kůži.
Hmat hraje velkou roli v sociálním životě koní. Spřátelení koně se o svojí náklonnosti přesvědčují vzájemnými dotyky, časté je okusování hřebenu krku nad kohoutkem. Hmat je pro koně jedním z nejrozvinutějších a nejdůležitějších smyslů také z hlediska interakce s člověkem – na tlaku a jeho uvolnění je založeno umění jezdectví.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
